Chci napsat jen krátký komentář k proměně chápání role postavení zvířete a člověka. Mít snahu o její pochopení, o uznání pozitivních lidských hodnot, mít velkolepou naivní upřímnost, která mi pomohla vytvořit řadu subjektivních scén v průběhu několika let na jednom místě v oblasti Železných hor, jako kontrast mezi dvěma životními styly.

Ani nechci přemýšlet, která cesta je lepší. Rozhodně jsem nepřiživil můj permanentní vnitřní neklid o tom, jak nakládat s omezeným množstvím volného času, který jsem zde strávil. Cítím klid a sounáležitost, která pohladí a zároveň přiměje k různým úvahám.

Lidé si tam povídají tak nějak upřímně, přirozeně a přece moudře, vznešeně a bez povyšování. Hlavně že si povídají o životě a objevují pravdy, které každý pochopí.

Čas běží, a stále více se mi rozptyluji mlhy mých vlastních předsudků a bezpodmínečně se snažím mnohem častěji dívat kritickým pohledem na náš vlastní druh a odkrýt tajemství o nás samých, artefaktů pohřbených pod tisícovkami let lidské dominance, s níž souvisí tendence povyšovat mysl nad city, logiku nad intuici, teritorium nad vztahy, cíl nad cestu vedoucí k dosažení a sílu nad spolupráci …